MyTreneek

Maratona dles Dolomites + týden „na malou“ díl II.

Čtvrtek, poslední šance na Giau. Po tréninku „do mrtva“ na Drei Zinnen ideální, že jo :-) Ráno kosa větší jak v ruským filmu, na Falzareggo jedeme autem a Marťas má na budíku 3C. Na úvod 14km sjezdík přes Cernadoi, ve kterém byla zima taková, že jsem dole nevěděl jestli ještě vůbec řídím pohyb kola nebo jenom vlaju za rodlama. Hupík o 160 výškových s radostí využívám k intenzivnějšímu úseku. Nahoře už teplo, pod Giau přijíždím v poho, máčknu mezičas, vestu strčím do kapsy a dávám 23ku. Zkouším to ze sedla, ale asi po kiláku měknu a házím 39/26. Kadence nejde pod +/- 65ot/min, což se ještě nechá. Jen v pár zatáčkách tam zkouším dát těžší, ale nejni na to, rychlost osciluje furt kolem 12-13km/h a ten průsmyk je ještě sakra daleko. Konečně docvaknu nějakýho chlápka co šmrdlá asi 34/24. Hodíme řeč, až mě trochu zaráží, že s klidem odpovídá, zatímco já bych snesl držet hubu a jet :D Na posledním km se ozve kýžené "slow down", takže do toho víc šlápnu, abych jako ukázal, že mám na víc. Po 45minutách jsem v 2236m n.m., na stravě žádnej zázrak, ale celkem spokojenost. http://app.strava.com/activities/63170141 Po řádném vymrznutí dolů do Pocol 11km „hákově“ zpátky na Falzareggo. Jirka v euforii roztáčí Zippy na rovinaté pasáži dost přes 30km/h a já prostě vystupuju a prvně kopec prohrávám. Valparola, sjezdík až dolů a 1,5km brdek zpět na ubytko.

Pátek leje, takže volno, žranice, chlast a ladění taktiky. Jenom vyzvednout numera.

Sobota – z volného projetí je celkem slušnej švih - přes ucpané Campolongo do Arabby a tempově pod Cernadoi. Na závěr 11km kopec zpátky na Falzareggo. Sklon 6%, ideální pro nástup 53/19 :-), ať ti trénující Švýcaři či co poznaj, jak se jezděj kopce! Zbytek už v poho 39/19,21, celkem švihově (na mě). Fotky se sněhem a volně dom – chytáme bus, auta i motorky, takže z top speed nic nebude. Akorát jeden vymaštěnej týpek bez helmy v keckách bere bus asi v 65km/h ...

Večer dle hesla před závodem nic nedělat provádíme servis hlavových složení, centrujeme, měním si zadní špalky. Na kole do krámu, přežrat se pizzy, Milky, pár skleniček vína, vyladit ohoz a nastavit budíka na pátou.

Pátá hodina odbyla, venku 4C, další nálož cukrů ke snídani, dvě kafe a odsun plánovaného odjezdu skoro na šestou – kdo by do tý kosy jezdil. S Jirkou stojíme u křižovatky a čekáme, až posunou naši poslední čtvrtou vlnu „blátošlapů“ s čísly přes 8000 k nám. Přimísíme se, shazujeme hadry Irče a pomalu se to rozjíždí. V 6:50hod projíždíme kobercem a celá sranda začíná. Cíl je jasnej - pod 6hodin do druhé lajny, nejlíp pod 5:25hod do elity.

Bohužel plán, že pojedeme první rundu 24km/h bere za své hned na konci Corvary. Zašpuntovaný kopec, skoro stojíme, minuty plynou a cyklistů furt jak sr*ček. Sjezd na brzdách, v Arabbě další špunt, na Pordoi se to do půlky furt mele – brzda, plyn, kličkovaná, síly ubývají a průměr po první hodině 18,7km/h. Co s tím? Nahoře do toho jdu, jen zapnu vestu a valím do sjezdu, který mi absolutně nejde. Trága, skoro se nevejdu do zatáček a jedu jak s hnojem. Nový špalky brzděj stejný prd jako sjetý Bontragery.

Kopec na Sellu - už nejni na co čekat - 39/23, davaj - ze sedla, probíjet se kupředu! Zapnout dres do sjezdu, háknout za nějakýho tempaře, v hupu nechat velkou a zase znectít pár desítek cyklistů. Jenže je to pořád jeden had a kličkovaná mě fakt přestává bavit. Na Gardeně 6C, hned dupat do sjezdu. Zatáčky s větším rizikem, i tak mě pár lidí bere. 55km runda za 2:21hod, dost trága. Campolongo s respektem, ještě jsem nejedl a zásoby cukrů dochází. Konečně se nechá jet, i tak míjím většinu závoďáků rozdílem třídy. Sjezd do Arabby, tady už jsem spíš průměr. Dole háknout grupu, zašít se na chvost a konzumovat 150g Pikao. Před Cernadoi si odskočit, na bufáči si nechám dolít půl bidonu, vyžahnu kelímek Coly a fofrem pod královský kopec.

Strčit vestu do dresu, naházet 26zoubků a ukázat těm Taliánům jak jezdí borci z Polabí! Jenže proti čtvrtku je vedro jak prase a já se s tím docela peru. Nebejt k sobě tvrdej, tak dám 28, ale to bych psychicky neunesl, takže si radši víckrát stoupnu na 39/26. Cukry z Pikaa účinkují, míjím většinou vyprášené postavičky. Endorfiny stoupají do hlavy a když se zezadu ozve - Češi jedem!, tak se jen ohlédnu, řeknu čau numeru 4142 (i když nevím kdo to je), stoupnu si a ještě do toho šlápnu. Teď nebo nikdy, vrchol se blíží, v hlavě šrotují Marťasovy vtípky – tři podmínky jak jezdit kopce : ber to za spodky, na velkou placku a ze sedla (instruktážní videa s Pantanim z youtube jsme nastudovali po večerech celkem precizně). Prázdná hlava dává pokyn šaltru k přesunu na menší pastorek, zasněžený horizont na dosah. Jediná volba – hodit pilu, zvednout zadek, vzít to zespoda a poblít se :D Passo Giau, velká 21z, hlava skloněná až k řídítkům, rychlost atakuje "magických 20km/h", nohy se zasekávají, ale fotografové už jsou tady a vysvobození v podobě čipového koberce taky. Totálně vyprášíno, ale tuhle šou jsem si nemohl odpustit ...

Zapnu dres, osamocen sjíždím směr Pocol. Zavřené točky, nic pro mě, ale už nejsem takovej tragéd. I tak občas zbytečně brzdím a nejmíň 5 jde přese mě. Ale dám Endurosnack, zase roztancuju 39/19,21 a při stoupání na Falzareggo míjím další prošité postavičky motajíc se po silnici skoro na kašpara. I mně krutě dochází, hlavně se vařím a nemám pití. Rovinu se nechám táhnout nějakým mlaďochem, v prudší pasáži jedu strojové tempo, jeden týpek se mě drží, zkouším ho urvat, ale nenechá se. Konečně jsem mezi svými … Pouštím ho před sebe, odvětí, že mě nemá rád, že jedu jak lokomotiva. No nevím, 15km/h nejni žádná hitparáda. 2km ho nechám udávat tempo, pak to zase vezmu na sebe. Poslední kopec – to se musí do mrtva! Na bufetu bohužel musím stavit - dolít bidon Colou, nacpat do sebe sušenku a koláč a s plnou hubou si to šinu na Valparolu. Úplně mrtvej, jedu asi 12-13km/h, zbaběle na 39/23 a před fotografy se na nic nezmůžu. Jen zapnout dres a spustit se do Badie. Poslední sjezd, pod 6h to jistě vyjde, 5:25h hold nedám, takže neblbnout a hlavně se nerozsekat! V rámci možností jedu i rovinaté úseky, poslední zatáčka, hup a makat do Corvary. Fouká spíš do zad – jupí! Lehám na řídítka, pozoruji úplně vysolené návleky na kolena i ruce, nikdo nehákuje. 2km, kopec je strmější, 53/19 ze sedla, poslední km, euforie na max, roztočit vzadu 15z, pravá, levá a dojezd stylově ze sedla. Na bráně svítí 5:53:4x – yes! Reál 5:33:15min, bohužel to na Elitu nestačí ...

109flek, 50minut zásek na vítěze, přičemž 25minut už na Gardeně po 46km. Hold ta proplítačka a občasná jízda krokem. Radost se mísí se zklamáním - stačilo startovat zepředu, možná stačilo jet úplnou hranu, zahodit vestu, nestavět … , nebo na to jenom mít … Vyfasuju medaili, čepici, nacpu se těstovinami a klobásou, vydám se na ubytko a v tom vidím dojíždět Technika. Měřený úsek Giau 45:35,9 a 29.pozice - aspoň nějaká satisfakce, ale že mě dala v celkovém ženská – hanba.

Třeba ještě někdy repete, tady to není o závodění, ale umírání – lidi chcípou v kopcích a kdo chcípne dýl, je na tom líp :D Na UACu jsem marnej, ale tady moje dízltempo ještě stačí. Prošitej došmrdlám na pokoj, blahodárná sprcha, kafe, zalízt do postele a je to za náma. Hezká zkušenost, podesáté se podívat na kameru z Giau a vzpomínat. http://services.datasport.com/2013/velo/maradolo/LANDCZ.HTM

http://www.maratona.it/home.php

10 treníků  |  St 03.07.2013 16:42  |  1 komentářů  |  2405x zobrazeno

Komentovat mohou pouze přihlášení uživatelé.
To je román, to se mi líbí. Uplně z toho cejtim každej jednotlivej pocit!!! Vícero fotek bude?
St 03.07.2013 17:02 
Vzkaz